Specifika potřeb dětí – začínajících čtenářů

NEčtenáři – děti do 3 let

Pokud čtete naše knížky s PŘEDČTENÁŘEM – dítětem do 3 let, tak vám gratulujeme, protože v tomto případě využijete naše knížky několikrát:

• při prohlížení a společném čtení s dětmi kolem 18-36 měsíců
• v době, kdy vaše děti projeví spontánní zájem o čtení (3-6 let)
• při čtení sourozencům a mladším kamarádům

U dětí do tří let vřele doporučujeme – zaveďte si čtení jako rituál – dojděte si pro knížku společně s dítětem do knihovničky/na poličku a doneste si ji na vybrané místo. Prohlédněte si knížku spolu s dítětem. Můžete ji i něžně pohladit. Než začnete samotné čtení, navažte s dětmi oční kontakt. Představte vybranou knížku a seznamte se s názvem knihy. Knihu pak jemně otevřete. Pak knihu zavřete a nechte otevřít i dítě. Počkejte na jeho reakci. Pokud vaše dítě již mluví, třeba vám bude chtít sdělit, co vidí na obrázku. Nechte ho, ať vám to řekne. Reagujte na jeho zájem. I kdyby se zaměřilo na nějaký maličký detail. Sledujte pozorně, co ho zajímá, kde je jeho/její pozornost.  Pokud vaše dítě nemluví, začněte seznámením a čtením: „Přečteme si knížku. Podívej, jsou tu písmenka. Přečtu ti, co říkají. (A až se naučíš číst, přečteme si knihu buď spolu nebo si ji přečteš i sám/sama.).“  Možností toho co říci je mnoho, snažte se být jasní a srozumitelní. Pamatujte, že mnoha našim slovům děti v tomto věku nerozumí.

Ukažte dětem, jak knihou listujeme. Pozorně otáčejte jednotlivé stránky. Po ukázce jak na to, zapojte dítě do otáčení stránek. „Prosím, otočíš mi stránku, podíváme se co se píše v knížce dál..“ Knihu dokončete i kdyby to bylo jen listováním, udržte pozornost dítěte až do konce.  Je možné, že vaše dítě projeví zájem číst knihu opakovaně. Pokud ne, uzavřete rituál něčím, co se bude v budoucnu opakovat. Může to být nějaká konkrétní věta, třeba něco ve smyslu: „Tak hotovo, dočteno, pamatuješ si, kam patří naše knížka? Vrátíme knížku.“  Ale může to být i nějaký pohyb nebo signál, který bude znamenat konec čtení.

Nedivte se, když vaše dítě bude chtít nějakou knížku číst pořád dokola. Je to v tomto věku zcela typické a normální. Jako při hře na schovávanou – pořád chtějí, abyste jste se schovávali na stejném místě a běda, když se jim schováte jinde. U čtení jde dětem i opakování nových jazykových zkušeností, porozumění jednotlivým slovům v rytmu celé věty, jejich zvuku i konkrétnímu významu.

Čtení se čtenářem – dítětem 3,5–6 let

Při čtení s právě se klubajícím čtenářem můžete doma zavést pravidlo, jednou knížku vybírám já a jednou ty. Nebo jiné. Záleží na vaší domluvě s dětmi. Domluvená pravidla však důsledně, láskyplně a pevně dodržujte.

Stejně jako u malých dětí nejprve navažte oční kontakt a sdělte dětem záměr: „Přečteme si spolu knihu…“ Prohlédněte si pozorně titulní stranu knihy. „Podívej, tady je napsán název knížky. Jak myslíš, že se tato knížka jmenuje? Já myslím, že by se mohla jmenovat tak a tak… Podívej, jsou tu natištěná písmenka. Ty nám název knihy prozradí. Poznáš některá z nich? Která? Poznáš ještě nějaké z nich? Pojďme je zkusit spojit a zkusit si přečíst, co asi znamenají, když je dáme všechna dohromady?“ Přečtěte název spolu s dítětem nebo nechte dítě, aby vám název přečetlo. Tady můžeme udělat pauzu, navázat opět oční kontakt s dítětem a ocenit, že jsme název knihy rozluštili.  

Pokud je vaše dítě natěšeno na čtení, nechte ho, aby otočilo další stránku knížky a přečetlo si text na stránce. Podle zkušeností při čtení názvu knihy, zvažte, jak náročné je pro vaše dítě další čtení.  Není důležité kolik toho přečtete, ale jak to přečtete! S radostí a nadšením! To mějte zprvu na paměti. Kvalita čteného je před kvantitou.

Na otestování si prvních čtenářských dovedností vašich dětí, velmi doporučujeme čtení nejprve jednotlivých slov (první čtení – růžová sada – a párování s odpovídajícím obrázkem). Pokud dítě zvládá čtení a přiřazování kartiček prvního čtení, pak by zpravidla nemělo mít s knížkou a s jejím čtením problém. Podle toho se s dítětem můžeme i domluvit, kdo, co a kolik toho v knížce bude číst dál. Také to, zda chce číst samo, nebo potřebuje při čtení pomoci a chce číst knížku/stránku třeba s vámi na střídačku. Pamatujte, že je čtení je synchronizace minimálně 21 částí mozku vašeho dítěte. Pomocná ruka, nápověda nebo tahák ve formě plakátu s písmeny, může být pro dítě potřebnou oporou. Vše je dovoleno! Obzvláště jakákoliv nápověda😊. Ideálně ne jen od vás, rodičů, ale něco nezávislého na vás. Tak abyste podpořili samostatnost a nezávislost vašich dětí.

Pro počáteční fázi rozpoznávání jednotlivých písmenek velmi doporučujeme pověsit si doma plakát s abecedou a obrázky. V případě, že si dítě potřebuje nějaký tvar či zvuk jednotlivých písmenek připomenout, lze využít obrázků na plakátu – názvy začínají příslušným písmenem. Čtení se tak může spojit s pohybem a malou procházku k plakátu a připomenutí si daného písmenka. Mozek i tělo dítě se nejlépe učí ve spojení s pohybem, tak ho v tom klidně podpořme a nechme ho chodit, třeba i několikrát. Ten komu se nechce chodit jsme my, děti s tím nebudou mít problém, naopak těm které se obtížně soustředí to pomůže.  

Pokud dítě je stále ve fázi identifikace písmenek, může mu pomoci také malá přestávka od čtení – prohlížení si a popis obrázku v knížce. Obrázek si spolu prohlédněte, můžeme si o něm chvilku povídat a teprve potom se opět soustředit na čtení samotného textu. 

Shrnutí + ocenění postupných krůčků

Dokončete čtení po domluvené místo a oceňte velmi konkrétně, co se dítěti povedlo – například:

„Všimla jsem si, že už bezpečně poznáš písmena R, A, K.  Slovo RUKA čteš krásně plynule. Dneska jsi zvládl přečíst tři úplně nová slova, to musíš mít radost!“

Dávejte dětem pravdivou zpětnou vazbu.

Vyvarujte se obecného a nicneříkajícího šikulkování, nebo nepravdivého obecného a nic neříkajícího tvrzení typu „ty už tak krásně čteš!“ Pokud tomu tak opravdu není… Vždycky je něco co můžeme u dětí ocenit – znělost hlasu, schopnost identifikovat písmenko… cokoli. Ale popravdě.

Čtení můžete ukončit tím, že se dětí zeptáte, jaký mají pocit, jak se jim četlo, co myslí, že se jim dařilo a co ještě třeba pro ně bylo při čtení složité. Jestli je něco, co jim v knížce udělalo radost.  

Nezaměřujte se na chyby dítěte.

Neingnorujte je, jen si jich povšimněte a poznamenejte si to, co dělá dětem při čtení obtíže. Tomu je pak vhodné věnovat někdy jindy speciální pozornost. Ne však hned. Je to spojení písmenek dohromady? Jejich identifikace? Ztrácí se oči dítěte při čtení textu nebo jeho určitá písmenka vynechávají? Nebo mu nějaká písmenka splývají a nedokáže je rozlišit (b,d,p apod.) ? Pozorujte, zda je vaše zjištění pravdivé. Když zjistíme, co je opravdové „místo úrazu“, můžeme dětem snadněji nabídnout konkrétní a správnou podporu.

Každý malý krůček se počítá

Závěr by měl být malý krůček směrem k lásce či zamilování si písmenek. Můžete to být třeba i něco, co jako dospělí nečekáme, může to být zvědomění si pohybu pusy a toho co se v ní konkrétně stane, třeba když řeknu písmeno O.

Čtení se čtenářem – dítětem starším 6 let

Děti šestileté, už mají zpravidla mnohem větší výdrž, schopnost se soustředit ale i dokončovat, než děti tříleté. Nemusí to však platit vždy a za všech okolností. Pokaždé záleží na jejich předchozích zkušenostech a na tom, jak mohly tyto dovednosti rozvíjet a trénovat. Ze zkušeností dítěte je potřeba vždy vycházet a nabídnout další malý krůček na cestě ke čtení, přesně podle toho, kde se dítě právě nachází. Zpravidla však s nimi při čtení s dětmi staršími 6ti let můžeme postupovat již rychlejším tempem.

Stejně jako u mladších dětí se seznámíme s vybranou knihou, s tím, kolik má kniha stran, jak je vytvořená (část jsou texty a část jsou obrázky) a doporučujeme i malé zamyšlení se společně s dětmi, o čem si myslí, že se v knize asi bude psát. Chceme vzbudit představivost a zájem dětí o čtení. Pak si knihu můžeme postupně opět s respektem k rozvíjejícím se čtenářským dovednostem přečíst.

Pro děti školního věku může být knížka našeho formátu také inspirací k tvoření vlastní knížky, vlastního příběhu nebo doplnění dalších možných stran, či k psaní.

Knížky se také hodí k postupnému objevování naší české gramatiky – stavby věty nebo rozpoznání jednotlivých slovních druhů. Právě to děti mladšího školního věku hodně zajímá. Logika a struktura našeho jazyka. Co říká ve větě, které slovo a jaký je jeho význam. Proč ho používáme? Šlo by ho nahradit nějakým jiným slovem? Co by se stalo, kdyby tam některé slovo vůbec nebylo? Jak bychom knihu četli potom?

Knížky se staršími dětmi čteme opakovaně – ale pozor pokaždé trochu jinak

 U dětí, které čtou nahlas je dobré trénovat důraz na první slabiku v každém jednotlivém slově tak, aby to znělo hezky česky. Tato pravidelnost je velkým darem našeho krásného českého jazyka, a hlasité čtení pomůže rozvinout porozumění textu i dovednost čtení prohloubit až k plynulosti.

Můžeme však knihy číst opakovaně a přesto pokaždé trochu jinak – jednou ve stoje, při chůzi, v leže, v kleku, s rukama za zády. nebo také s různým hlasovým zabarvením – naštvaně, potichu, hlasitě, smutně. Stejný text, opakovaný trénink dovednosti čtení, ale pokaždé s jinou zkušeností, jiným prožitkem. Podobné tipy od nás dostanete mailem při zakoupení knížky a také mnoho rozšiřujících akticit (pracovních listů).

Dejte nám vědět, co se při čtení osvědčilo vám nebo jak vám fungují naše tipy. Těšíme se na zprávy od vás! Třeba v naší facebookové skupině zaměřené na jazykový rozvoj.