Z pohledu současné neurologie se děti o písmenka a čtení začínají zajímat již v předškolním věku.
Pokud žijí v jazykově podnětném prostředí, často si všimneme, že si v tomto období spontánně hrají na to, že čtou. Snaží zjišťovat, co je kde napsáno. Baví je luštit jednotlivá písmena a zajímavé vzkazy ve světě kolem nás. Bohužel tento vnitřní zájem a dětská touha je často ze strany dospělých potlačen: „Počkej si do školy. Tam se to naučíš…“ Takové věty můžeme denně slyšet u regálů v obchodech i jinde.
Kdy se ale učíme nejlépe? Nejsnadněji? Nejen číst a psát, ale v podstatě cokoliv nového? Je to tehdy, když nám to někdo jiný nařídí nebo když máme chuť, zájem a vnitřní motivaci k učení? Odpověď je nám všem jasná: Nikdo nemá rád, když mu někdo jiný něco nařizuje a už vůbec ne to, kdy a co se má naučit.
My vlastně neučíme děti číst. Věříme, že s trochou naší pomoci se naučí číst samy. S dvojnásobnou radostí. Chceme podporovat tuto jejich přirozenou touhu a chuť objevovat jazyk, hrát si s písmenky a slovy. Čtení i psaní jsou další možnosti, jak být tvořiví, jak si hrát se slovy a myšlenkami. Nově. Jinak. Těšíme se až v jejich očích spatříme jiskřičku radosti – Hurá, já čtu!
Kdy přesně to nastane vlastně není zas tak důležité. Důležité je zpozorovat na našich dětech tento VNITŘNÍ zájem a nenechat ho bez povšimnutí! Naopak ve správný čas ho vhodně podpořit.
Zároveň víme, že čtení je komplexní dovednost, do které je zapojeno mnoho částí našeho mozku. Proto vyžaduje i pravidelný trénink. Než si přečteme s chutí a s porozuměním Shakespeara, potřebujeme si nejprve osvojit krok za krokem techniku čtení. To vyžaduje zpočátku i pravidelnost, každodenní procvičování, aby naše čtení bylo plynulé a s porozuměním. A také jednoduché a konkrétní texty na úrovni pochopení dítěte.